Mariko tráví klidné dny se svým manželem, ale je trochu znechucená svými zvláštními sklony. Její skrytou frustraci prokoukne její hravý švagr Kenta. Mariko, kterou Kenta přesvědčil a dovedně šťouchá do srdce Sukeheie spícího v hlubinách, se svěří konečkům prstů, jako by ji to smetlo. Jemné a odvážné pohlazení snadno způsobí, že se její poševní stěny zachvějí a postupně rozpletou její tvrdohlavou mysl a tělo. V určitém okamžiku si Mariko řekne: "Já jsem prostě Nagasare..."